Rozhovor s PhDr. Ivo Frolecem pro Magazín města Zlína


1)      Když jsi pracoval ve Zlíně, poznal jsi naše město důkladněji, byl na to čas?

V době, kdy jsem pracoval ve Zlíně, jsem příliš času neměl. A to díky souběhu dvou zaměstnání. Vedoucího odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje a současně ředitele Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Zlín jsem si prohlížel pouze cestou na různá jednání. Město však znám poměrně dobře, neboť zde mám řadu přátel a kolegů, které navštěvuji. Rovněž se celkem pravidelně účastním různých kulturních akcí. Zlín se mi líbí. Svojí specifickou architekturou, volnými zelenými plochami, nádherným pohledem na zástavbu třeba z Jižních Svahů. Srovnávat Zlín s mým bydlištěm, tedy Uherským Hradištěm, však není možné. Obě sídla jsou zcela odlišného typu.

2)      Pohybuješ se mnoho let v oblasti kultury. Je rozdíl mezi našim krajem a jinými částmi republiky?

Náš kraj tvoří tři národopisné oblasti. Valašsko, Slovácko a Haná. Všechny jsou specifické a velmi bohaté na tradiční lidovou kulturu. Právě ta nás tolik odlišuje od jiných částí republiky. Zatímco oblast profesionální kultury je v rámci republiky poměrně vyrovnaná, ve sféře místní kultury hrajeme společně s Jihomoravským krajem, s nímž se dělíme o Slovácko, jednoznačně prim. A skutečně máme být na co pyšní.

3)      Ve Zlíně došlo v nedávné době k zlepšení péče o zájmovou kulturu. Vznikl Klub 204. Bohužel se zatím nedaří lépe využít Klubu kultury. Jak je tomu v Uherském Hradišti?

V Uherském Hradišti sehrává Klub kultury, jehož zřizovatelem je město, dost důležitou roli. Je nejen pořadatelem velkého množství kulturních akcí, ale také centrem zájmových aktivit i domovem desítek spolků. Tato zájmová sdružení město podporuje převážně prostřednictvím svého fondu kultury a rovněž hrazením nákladů na pronájem zázemí pro jejich činnost právě ve zmíněném Klubu kultury. Ten disponuje v centru města i jehopříměstských částech sedmi kulturními domy s dostatečným počtem sálů, zkušeben a potřebného příslušenství. Jsou tak vytvářeny dobré podmínky pro zájmové činnosti, které následně vzbuzují velký zájem veřejnosti o kulturní dění. Zde můžeme vzpomenout třeba Letní filmovou školu, Slovácké slavnosti vína a památek, tradiční jarmarky s bohatým kulturním programem, pořady Klubu kultury, programy Slováckého muzea a Knihovny B. B. Buchlova či představení Slováckého divadla. Tedy akce s velkou návštěvností.

4)      Jaká je spolupráce s Muzeem JVM a tím i Baťovým institutem?

S Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně máme trvale výbornou a oboustranně prospěšnou spolupráci. Zrovna tak s Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně a Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně. Vnímáme je jako sesterské instituce a naše vztahy jsou vynikající. S Baťovým institutem nepřicházíme příliš do styku. Jedná se o servisní organizaci pro tři zmíněné instituce s právní subjektivitou, jejichž odbornou činnost nemůže nahrazovat. Myslím, že je to tak vnímáno i návštěvníky, badateli, čtenáři a turisty. Jejich cílem je muzeum, galerie či knihovna. Název Baťův institut jim nepřináší konkrétnější představu o jeho náplni a službách. Navíc názvy zlínského muzea, galerie a knihovny jsou zažité, cenné a mají velkou paměťovou hodnotu. Baťův institut tedy vnímám spíše v poloze pojmenování servisní organizace či projektu.

5)      Jaký je Tvůj vztah k našemu městu, jak vidíš nás Zlíňáky?

O městu jsem již hovořil. Líbí se mi. Zrovna tak jako moji přátelé, známí a kolegové, kteří ve Zlíně buď bydlí, nebo alespoň pracují. Město navíc vygenerovalo celou řadu významných osobností vědy, techniky, kultury a umění, na které může být hrdé.

6)      V Hradišti máte Nadaci Jana Bati. Ve Zlíně je Nadace Tomáše Bati. Jak vidíš tyto dvě osobnosti dnešním pohledem?

Nejsem odborník na dané téma. Sleduji však názory jiných, které se zvláště v posledních letech různí. Jsem však přesvědčen, že oba podnikatelé výrazně ovlivnili život v našem kraji a to velmi pozitivně. Netroufám si říci, kdo více a kdo méně. V Hradišti byla našemu rodákovi Janu Baťovi postavena socha jako výraz uznání jeho práce. Jan i Tomáš zdědili geny. Jejich otec Antonín byl vážený občan města a úspěšný podnikatel. Musel mnohokráte čelit neblahým vlivům osudu. Jeho firma vyhořela, začínal několikrát znovu. Obdivuhodné. Jan byl úspěšným pokračovatelem Tomáše, i když povahou byli každý jiný. Ale to je normální.

 

PhDr. Ivo Frolec

místostarosta města Uherské Hradiště

ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradištifrolec